Ostraha hranice

Ostraha hranice

Bavorská pohraniční policie po druhé světové válce

Historie

V listopadu 1945 zřídila americká vojenská vláda „Bavorskou zemskou pohraniční policii“ (Bayerische Grenzpolizei). Spolková republika Německo vznikla teprve v roce 1949 a byla spravována spojeneckými mocnostmi. V novém úřadu začalo vykonávat službu 1800 státních zaměstnanců. V roce 1989 to bylo přibližne 3200 policistů. Mezi jejich povinnosti patřilo: policejní ochrana zemské hranice, kontrola hraničních přejezdů, zamezování v nedovolených přechodech hranice, letištní kontrola. V době bezprostředně po válce museli pohraničníci dohlížet také na hranice mezi jednotlivými zónami, které byly mezi jednotlivými částmi Německa rozděleného mezi čtyři okupační mocnosti a přes které se nesmělo přecházet bez povolení. Do oblasti činností spadal také sběr informací od cestujících nebo uprchlíků z NDR a Československa. V roce 1961 byla v Bavorsku zřízena centrála, kde byly tyto informace shromažďovány a vyhodnocovány.

Zvláštní institucí u Bavorské pohraniční policie jsou zmocněnci pro záležitosti hranice. Od roku 1970 existuje úřad zmocněnce pro záležitosti hranice s Československem se sídlem ve Furth im Wald. Pracuje na zdokonalování mezistátních policejních styků. Během studené války tato instituce značně přispívala ke zlepšování komunikace se sousedem. Různé incidenty tak poprvé mohly být řešeny přímo na hranici, aniž by se do nich musela zapojovat diplomacie a vysocí političtí činitelé. Například v roce 1971 jel tento zmocněnec patnáctkrát na jednání do ČSSR, během kterých se řešil kromě jiného průběh hranice na vodních plochách. Například ale také vznášel protesty, pokud čs. pohraničníci překročili hranici. 

Současnost 

Úkolem Bavorské pohraniční policie, respektive Spolkové policie, jak se od roku 2005 nazývá Spolková pohraniční policie, je dnes především ochrana zemské hranice (s Českou republikou, Rakouskem a Švýcarskem) a policejní kontrola vzdušného prostoru na bavorských letištích. K tomu patří také potírání ilegálního přistěhovalectví, pátrání po pachatelích trestných činů nebo pašerácích drog.Bavorská spolková policie plní také takzvané všeobecné policejní úkoly, jako například zabezpečení mistrovství světa ve fotbale nebo návštěvy papeže v Bavorsku v roce 2006.

Podporučík Pohraniční stráže fotografuje Bavorskou pohraniční policii, Tillyschanz-Eisendorf, říjen 1957
Zdroj: Bavorská pohraniční policie.
Úkoly Bavorské pohraniční policie, po r. 1960
Zdroj: Bavorská pohraniční policie.

Pohraniční stráž

Po II. světové válce v květnu 1945 byla obnovena prvorepubliková Pohraniční finanční stráž. Společně s ní se na ochraně hranic podílelo 12 rot 1. pohotovostního pluku Národní bezpečnosti. Jejich hlavním úkolem bylo bránit pašování, nelegálním přechodům hranice a odsunutým Němcům v návratu a odnášení ukrytého majetku. Ve velitelském sboru Sboru národní bezpečnosti postupně zesiloval vliv komunistů, a proto docházelo už od roku 1947 k postupnému uzavírání česko-bavorské hranice. Na počátku roku 1949 byla Pohraniční finanční stráž sloučena s Pohraničním útvarem SNB a řada jejích členů byla pro nespolehlivost propuštěna nebo převelena do vnitrozemí. Od roku 1951 byla ochrana státní hranice svěřena do působnosti Pohraniční stráže, která vznikla podle vzoru sovětského pohraničního vojska a byla podřízena Ministerstvu národní bezpečnosti. Do řad Pohraniční stráže byli masivně začleňováni vojáci vykonávající základní vojenskou službu o délce 27 měsíců, z čehož první tři měsíce tvořil výcvik se zaměřením na ochranu státní hranice. Tito vojáci pocházeli většinou z komunistických rodin nebo byli sami členy komunistické strany. Tím, že byly do ostrahy hranice zapojováni mladí vojáci základní služby, si komunistický režim vytvářel spoluviníky v rámci široké veřejnosti. V únoru 1951 bylo na německých a rakouských hranicích rozmístěno celkem 16000 pohraničníků. Jejich symbolem byla psí hlava, znak Chodů, a jejich heslem „Neprojdou!“. 

Na hranici s Bavorskem byly jednotky Pohraniční stráže organizované do brigád. Od roku 1964 byly střežením bavorské hranice pověřeny tři brigády: 5. chebská, 9. domažlická a 7. sušická. Každá brigáda se skládala z 1600 až 1700 mužů a dělila se na roty, které se skládaly přibližně z 60 až 90 mužů. Tyto roty vykonávaly vlastní pohraniční službu. Hlídky pohraniční stráže byly většinou dvoučlenné, vyzbrojené samopaly a případně ještě pistolemi a jejich úkolem podle Předpisu pohraniční služby z roku 1956 bylo „chránit určený úsek hranic, nedovolit jeho narušení a zadržet všechny narušitele státních hranic, kteří se pokoušejí uprchnout do zahraničí nebo kteří pronikli na naše území.“ Důležitou součástí pohraničních rot byli služební psi. Na ochraně hranice se podíleli rovněž pomocníci Pohraniční stráže. Jednalo se o dobrovolníky z řad místního obyvatelstva, kteří informovali Pohraniční stráž o pohybu neznámých osob a prováděli pozorovací a obchůzkovou činnost. Mezi obyvateli pohraničí si díky cílené propagandě získala Pohraniční stráž řadu sympatizantů a informátorů. Služba na hranici byla komunistickou propagandou prezentována jako hrdinská, vlastenecká, dobrodružná. 

Příslušníci Pohraniční stráže měli na základě zákona z 11. 7. 1951 O ochraně státní hranice pravomoc užít zbraň proti „osobám, které na území republiky neoprávněně přešly, nebo se neoprávněně pokoušejí přejít státní hranice a na výstrahu se nezastaví.“ Při pokusu o přechod hranice bylo v letech 1948 – 1949 na hranici s Německem a Rakouskem prokazatelně zastřeleno 143 osob. Střelami pohraničníků ale ve většině případů umírali neozbrojení lidé, a někdy i ženy a děti, kteří se pouze snažili naplnit jednu ze základních svobod – svobodu pohybu. K případům, kdy museli příslušníci pohraniční stráže čelit ozbrojenému nepříteli, docházelo spíše výjimečně a především na konci 40. a počátku 50. let, kdy přes hranice chodili ještě kurýři zahraničních zpravodajských služeb. Za dopadení „narušitele“ se vojákovi většinou dostalo odměny v podobě vyznamenání, dovolené nebo náramkových hodinek. 

Na hranici zahynulo podle dostupných informací v letech 1948 – 1989 rovněž přibližně 650 pohraničníků. Z tohoto počtu jich ovšem bylo pouze 11 usmrceno při střetu s osobou usilující o přechod hranice. V ostatních případech se jednalo o dopravní nehody, neodbornou manipulaci se zbraní nebo elektrifikovaným zátarasem, samovolné výbuchy min a podobně. Největší podíl z celkového počtu případů úmrtí pohraničníků tvoří 236 sebevražd, což určitě něco vypovídá o atmosféře strachu, která u Pohranični stráže panovala. 

Řada bývalých členů Pohraniční stráže se dnes sdružuje v organizaci s názvem Klub českého pohraničí. Základní poslání a orientaci této organitace nejlépe vyjadřuje její heslo: „Jen zůstane-li naše pohraničí české, zůstane českou i celá naše vlast.“ Klub českého pohraničí rovněž pořádá každoroční setkání bývalých pohraničníků v Poběžovicích u Domažlic. Řada z nich dále pracuje u české Pohraniční a cizinecké policie.

Propagandistická fotografie Pohraniční stráže
Zdroj: Muzeum Policie ČR, Praha.
Propagandistická fotografie Pohraniční stráže
Zdroj: Muzeum Policie ČR, Praha.
Hodnosti u Pohrani?ní stráže. Zdroj: Informa?ní materiál Bavorské pohrani?ní policie.

 

 

 

Südböhmische Universität in Budweis
Europäischer Fonds für regionale Entwicklung
grenzübergreifende Zusammenarbeit Freistaat Bayern - Tschechische Republik Ziel ETZ
Bayerische Sparkassenstiftung