Faktické informace
Historie turistického ruchu
V 2. polovině 19. století se region Šumava – Bavorský les stal oblíbeným turistickým cílem městských obyvatel, kteří zde hledali odpočinek, nedotčenou přírodu a dobrodružství. Často přitom zůstávali na tzv. letních bytech i několik týdnů a volný čas trávili pěšími túrami po okolí. Rozvoj turistického ruchu v regionu významně ovlivnila i výstavba železnice na Šumavě a v Bavorském lese (např. dráha spojující Plzeň, Furth im Wald a Schwandorf z roku 1861 nebo dráha mezi Plzní, Železnou Rudou a Plattlingem z roku 1887), která sem přilákala i jednodenní výletníky. Hlavně od 80. let 19. století začala vycházet celá řada cestovních průvodců o regionu, protože sem přijížděli lidé, kteří se zde nevyznali a potřebovali pro své výlety praktické tipy. Většina těchto cestovních příruček vycházela v němčině, české publikace často nebyly tak podrobné.
V 80. letech 19. století byly založeny regionální spolky Bayerischer Wald-Verein (Bavorský lesní spolek), Deutscher Böhmerwaldbund (Německý šumavský spolek), Národní jednota pošumavská a také celostátní Klub českých turistů. Tyto spolky se vedle podpory místního hospodářství, zemědělství, infrastruktury, vzdělání a kultury zasazovaly i o rozvoj turistického ruchu. Členové místních sdružení těchto spolků vyznačovali a zakládali nové turistické trasy, podporovali výstavbu turistických chat, silnic, železničních tratí, vydávání cestovních průvodců a zlepšování kulturní nabídky pro návštěvníky a obyvatele Šumavy a Bavorského lesa. Hlavně mezi českou Národní jednotou pošumavskou a její německou obdobou Deutscher Böhmerwaldbund ovšem panovalo národnostní soupeření. Mnoho Němců a Čechů na Šumavě mělo pocit, že jejich národ, řeč i kultura jsou ohroženy a upozaďovány právě tím druhým národem. Proto oba šumavské spolky podporovaly vždy jen příslušníky svého vlastního národa a jím obývané území.
Rozvoj turismu na Šumavě a v Bavorském lese se odráží i ve vzrůstající výrobě pohlednic. Stále více nakladatelství (např. Verlag des Deutschen Böhmerwaldbundes) vydávalo od 90. let 19. století pohlednice s výjevy z regionu, které si výletníci kupovali a zasílali svým známým.
Ve 20. a 30. letech se turistika v blízkosti česko-bavorské hranice stala symbolem přihlášení se k vlastnímu národu a vlasti. Jejím cílem bylo dokázat, že národ je bdělý, jeho území, jazyk a kultura jsou pod ochranou jeho příslušníků, kteří se nikým nenechají utlačovat. Po roce 1938, kdy byla německojazyčná území Šumavy připojena k Německé říši, většina Čechů z tohoto regionu uprchla. V tomto období sem také jezdilo jen málo českých turistů. Po skončení války a po nuceném vysídlení z Československa neměli Němci možnost cestovat do české části regionu. Po vzniku železné opony a zakázaného a hraničního pásma nemohli navštěvovat řadu dříve vyhledávaných turistických cílů Šumavy ani Češi. Teprve po pádu železné opony v roce 1989 byla (znovu) otevřena řada přeshraničních turistických stezek a pohraniční oblast Šumavy a Bavorského lesa byla zpřístupněna veřejnosti.
Rozhledny i proměna jejich funkce v průběhu doby nejsou pouze odrazem historických událostí, ale také našeho vztahu k přírodě. Jsou symbolem naší snahy přiblížit se k přírodě a získat o ní přehled. Výstavba rozhleden a s tím související infrastruktury je současně zásahem do životního prostředí. Jejich vznik je často spojen se zakládáním turistických a horských spolků v 2. polovině 19. století (např. český Klub českých turistů nebo bavorský Bayerischer Wald-Verein), které byly nezřídka velice úzce nacionálně zaměřeny. Proto lze na tomto příkladě dobře sledovat nejen počátky turismu, ale i národnostních sporů. Při setkání se školou ze sousední země lze porovnat výsledky práce na projektu a zhodnotit různé motivy pro výstavbu rozhleden, stejně jako jejich další vývoj a proměnu funkcí.
Vítkův Kámen (nebo také Vítkův Hrádek, německy Wittinghausen) je nejvýše položeným hradem v České republice. Založili ho krumlovští Vítkovci jako strážní hrad na zemské hranici mezi Čechami a Rakouskem v polovině 13. století. Od té doby se několikrát změnili jeho majitelé i jeho funkce. Ve středověku byl důležitým a majestátním opevněním s centrální věží a mohutnými hradbami. Od 18. století ztratil ale svůj význam jako pevnost a začal postupně chátrat. Pro svou romantickou polohu a krásný výhled se stal v 19. století vyhledávaným turistickým cílem a inspiračním zdrojem pro malíře a spisovatele. V 50. letech 20. století se Vítkův Kámen ocitl v zakázané pohraniční zóně stejně jako většina po válce vysídlených vesnic v jeho okolí a na hradní věži byla instalována vojenská radarová stanice. Po pádu železné opony v roce 1989 byla oblast sice znovu zpřístupněna veřejnosti, zřícenina Vítkova Kamene se ale nacházela v havarijním stavu a vstup na věž byl životu nebezpečný. Od roku 1998 se o hrad stará občanské sdružení Vítkův Hrádek, které se postaralo o jeho záchranu a znovuotevření v roce 2005 a které zde pořádá řadu kulturních akcí. Díky své poloze na hranici je hrad skvělým místem pro mezinárodní setkávání. Pestrá historie hradu umožňuje věnovat se řadě témat ze společné minulosti, od středověkých obchodních stezek až po železnou oponu a rozšíření Evropské unie. Lipenská přehrada v bezprostřední blízkosti vybudovaná v 50. letech 20. století, rozmach turistiky a další násilné zásahy do krajiny nabízejí příležitost k propojení projektu s environmentální tematikou.
Share this page
