Environmentální výchova na školách
Environmentální dějiny na českých školách
Od roku 2007 předepisuje rámcově vzdělávací program pro základní školy a pro gymnázia environmentální výchovu (nikoli environmentální dějiny) jako povinnou součást školního vzdělávání. Environmentální výchova je zařazena mezi tzv. průřezová témata, stejně jako osobnostní a sociální výchova, výchova demokratického občana (pouze ZŠ), výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, multikulturní výchova a mediální výchova.
Mezi tematické okruhy, kterým by se žáci měli v rámci průřezového tématu Environmentální výchova věnovat, patří různé ekosystémy (např. les, voda, lidská sídla, kulturní krajina), vztah člověka a prostředí, lidské aktivity (např. zemědělství, doprava, průmysl), které mají vliv na podobu krajiny a mohou způsobovat problémy životního prostředí atd. Studenti gymnázia by se vedle toho měli zabývat ještě např. problematikou dlouhodobě udržitelného rozvoje, politikou životního prostředí v ČR a v Evropě, stejně jako historií a současností ekologických iniciativ a institucí.
Je zcela v kompetenci školy, v rámci jakých vyučovacích předmětů bude environmentální výchovu realizovat. Stejně tak záleží na škole, jakou formou a v jakém rozsahu se chce tomuto průřezovému tématu věnovat. Rámcově vzdělávací program doporučuje mezipředmětovou výuku, projektové vyučování, praktické aktivity mimo školu (např. na škole v přírodě), spolupráci s partnerskými institucemi v okolí školy a s institucemi z oblasti ochrany životního prostředí.
V praxi se environmentální výchova často probírá v rámci přírodovědeckých oborů, ale i společenskovědní obory nabízejí celou řadu možností pro její začlenění. Ostatně postoje, hodnoty, vědomosti i schopnosti, které mají žáci prostřednictvím environmentální výchovy rozvíjet, jsou blízké pohledu na tuto problematiku právě z hlediska environmentálních dějin. Rámcově vzdělávací programy a metodika Univerzity Karlovy pro střední školy „Environmentální výchova ve výuce historie“ zmiňují v této souvislosti např. následující cíle:
EV má žákovi pomoci
- vnímat místo, ve kterém žije, a změny, které v něm probíhají, a cítit zodpovědnost za jeho další vývoj
- uvědomit si vlastní odpovědnost ve vztahu k prostředí na základě poznání situace ve vlastním regionu
- pochopit vztah člověka a prostředí a důsledky lidské činnosti na stav prostředí
- vnímavě a citlivě přistupovat k přírodnímu a kulturnímu dědictví
- hodnotit, na základě schopnosti provádět kritiku pramene, informace týkající se problémů životního prostředí
- umět diskutovat o těchto problémech a na základě historického poznání přinášet argumenty, které lze aplikovat na současnost.
Na prvním stupni základní školy tak může být environmentální výchova zařazena do vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. Na druhém stupni základní školy se mohou žáci věnovat otázkám environmentální výchovy v rámci hodin dějepisu, neboť témata předepsaná rámcově vzdělávacím programem k tomu přímo vybízejí: např. zemědělská revoluce, industrializace, kolonialismus atd.
Rovněž rámcově vzdělávací program pro gymnázia a dějepis zahrnuje povinná témata, která úzce souvisejí s environmentálními dějinami: např. téma kolonizace českých zemí, urbanizace, proměna agrární společnosti ve společnost průmyslovou, životní podmínky na obou stranách železné opony, vývoj v postkoloniálních zemích, globální problémy moderní společnosti atd.
Kromě témat předepsaných rámcově vzdělávacími programy pro dějepis, které vykazují environmentální aspekty, mohou školy zařadit do vlastních školních vzdělávacích programů i další témata s důrazem na environmentální výchovu. Rovněž česko-bavorské regionální dějiny nabízejí řadu styčných bodů s environmentální výchovou. Návrhy na vyučovací hodiny nebo školní projekty s touto tematikou naleznete ZDE.
Poslední aktualizace: prosinec 2010
Environmentální dějiny na bavorských školách
Vědomí spoluodpovědnosti za ochranu přírody a životního prostředí zmiňuje od roku 1984 článek 131 bavorské ústavy jako jeden z hlavních vzdělávacích cílů na bavorských školách (k dalším cílům patří úcta k Bohu, respekt vůči náboženskému přesvědčení a lidské důstojnosti, sebeovládání, pocit odopovědnosti a radost z odpovědnosti, připravenost pomoci a vstřícnost vůči všemu opravdovému, dobrému a krásnému). Upřesnění cílů, obsahů a metod environmentálního vzdělávání (nikoli environmentálních dějin) stanovuje Směrnice pro environmentální vzdělávání na bavorských školách vydaná bavorským ministerstvem školství v roce 2003. Tato směrnice vybízí učitele k realizaci environmentální výchovy v rámci mezipředmětové a projektové výuky, ke spolupráci s mimoškolními vzdělávacími institucemi, k exkurzím a k pobytům na školách v přírodě. Přestože se zde pojem environmentální dějiny přímo nezmiňuje, obsahuje směrnice některá doporučení na výuku příbuzných témat, jako např. Přírodní a krajinné oblasti v proměnách času na základě studia starých místních názvů a map.
Učební osnovy pro různé druhy bavorských škol vydává Statní ústav pro kvalitu škol a výzkum v oblasti vzdělávání (ISB), který tímto úkolem pověřuje bavorské ministerstvo školství. Učební osnovy jsou zpravidla vypracované pro každý ročník zvlášť a jejich obsah je z velké části povinný. Tu a tam zahrnují učební osnovy i doporučení nebo volitelné možnosti, případně i možnost vybrat klíčové téma výuky.
Učební osnovy pro bavorskou základní školu (1.-4. ročník) zahrnují předmět vlastivěda (Heimat- und Sachunterricht, HSU), v jehož rámci se žáci mohou věnovat tematickým okruhům jako Čas a historie, Orientace v čase a prostoru nebo Poznáváme životní prostředí i z pohledu environmentálních dějin. Učební osnovy pro 4. ročník například doporučují probírat téma vztahu člověka a přírody na konkrétním období regionálních dějin.
Bavorská střední škola (Mittelschule, 5.-9./10. ročník) slučuje dějepis, sociální výchovu a zeměpis do jednoho vyučovacího předmětu (GSE), čímž vytváří příležitost k mezipředmětovému propojení historických a zeměpisných informací s otázkami životního prostředí. Rovněž v obecném profilu předmětu GSE, který je součástí učebních osnov a vztahuje se na všechny ročníky, se nepřímo objevují prvky environmentálních dějin. Mimo jiného se zde zmiňuje, že jako očekávaný výstup by žáci měli poznat, jak způsoby lidského hospodaření ovlivňují prostor, ve kterém lidé žijí.
Na bavorské reálné škole (Realschule, 5.-10. ročník) se dějepis vyučuje od 6. ročníku. V obecném profilu tohoto předmětu v učebních osnovách je kladen důraz na vztah člověka a životního prostředí jako na strukturující klíčovou otázku celého vyučovacího předmětu. V učebních osnovách pro jednotlivé ročníky se ale pojem environmentální dějiny neobjevuje. Přesto lze v tématech pro jednotlivé ročníky najít s environmentálními dějinami řadu styčných bodů. V 6. ročníku např. lov a sběr v pravěku, neolitická revoluce, počátky zemědělství, domestikace zvířat, egyptská civilizace a význam Nilu; v 8. ročníku témata jako industrializace nebo imperialismus. Na konci každého školního roku předepisují učební osnovy dva výukové celky, v rámci kterých se má zopakovat, prohloubit a propojit probraná látka. Témata jsou volitelná, ale učební osnovy nabízejí několik návrhů, jak tyto celky tematicky naplnit. Pro 6. ročník je to např. téma Jak žili v našem regionu lidé doby kamenné / Keltové / Římané?; pro 7. ročník Jaký vliv měly plodiny jako tabák, brambory nebo kakao na evropské stravování a trávení volného času?
Učební osnovy bavorského gymnázia (5.-12. ročník) pro dějepis jsou v 6. – 10. třídě hodně podobné osnovám reálné školy. Otázkami spojenými s environmentálními dějinami se mohou žáci zabývat téměř v každém ročníku. U povinných výukových cílů se ovšem musí vybírat z pevně dané nabídky. Zvláštností jsou učební osnovy 10. ročníku, které předepisují mezipředmětový projekt zahrnující dějepis a sociální výchovu. Environmentální tematikou se přitom mohou žáci zabývat v rámci některých z předepsaných témat jako např. Bavorské obce v proměnách času nebo Občanské iniciativy od roku 1945.
V 11. a 12. ročníku, tedy v tzv. kvalifikační fázi vyššího stupně bavorských gymnázií, je dějepis povinným předmětem. Kromě jiného by se podle učebních osnov měli žáci zabývat i životními poměry společenských vrstev v Bavorsku od 15. do 19. století, což nabízí i dostatek prostoru k tematizaci environmentálních otázek. Vedle standardních hodin dějepisu mohou zájemci o tento předmět navštěvovat ještě tzv. dějepisný vědecký nebo projektový seminář (W- und P-Seminare). Témata těchto seminářů, které trvají rok a půl, určují sami učitelé. Seminář se koná ovšem pouze v případě, že se na něj přihlásí dost zájemců. Právě tato forma výuky ovšem nabízí řadu možností pro environmentální dějiny a pro realizaci environmentálních projektů se zaměřením na dějepis, které mohou mít i praktické výsledky.
Rovněž témata z česko-bavorské historie nabízejí řadu styčných bodů s environmentálními dějinami. Nechte se inspirovat našimi návrhy na školní projekty a výukové celky s touto tematikou.
Poslední aktualizace: prosinec 2010
Share this page
