Sběrné středisko Vimperk

Irmina Nussbaum: Vyhnání

Zdroj: Nussbaum, Irmina: Die Vertreibung, In: Pfarrgemeinde Kuschwarda in Böhmerwald, Tittling 1996, S. 331 – 332.

Večer 3. června přišel do našeho bytu český četník a přinesl z obou stran potištěný lístek, na kterém stály vedle počeštěného jména (Hlinková místo Hlinka) pokyny pro vyhnání plánované na 5. června. Stejný lístek dostalo v ten samý den mnoho rodin ze Strážného.
Zpráva o blížícím se vyhnání se rychle rozšířila po celém městě a hned se také objevili příbuzní a známí, aby pomohli při balení těch několika drobností, které bylo dovoleno vzít si s sebou (50kg na osobou). Všechno bylo zabaleno do babiččiny dřevěné truhly. Celou noc trvalo, než jsme snesli na hromadu tu nepatrnou část našeho bytu. Naše malá kočka, která jindy klidně pospávala na pohovce nebo zmizela na seník, se stále lísala k našim nohám a mňoukala, protože nezvyklý neklid se jí nelíbil. Kdo ví, co se s ní později stalo.
Ráno 5. června se objevili dva čeští četnící s nákladními vozy, na které byly naloženy jednotlivé rodiny včetně zavazadel. Všichni rodinní příslušníci „směli“ sedět na svých bednách a truhlách. Tak se jelo do tábora, který byl připraven v jedné tovární budově firmy Steinbrener, ve Svaté Anně, v Nádražní ulici ve Vimperku.
(Dnes je v této budově elegantní hotel jménem „Anna“, protože naproti vchodu stojí socha sv. Anny, kterou koupil majitel firmy Steinbrener od vimperského umělce Iglera, působícího ve Vídni, a nechal ji tehdy instalovat do štítu budovy.)
Na letnice museli všichni vyhnanci zůstat v táboře. Jejich „majetek“ Češi ještě jednou důkladně prohledali, protože co kdyby tam bylo ještě něco, co by potěšilo české srdéčko. Jeden četník chtěl jedné holčičce dokonce sebrat malou panenku, ale to dítě ji drželo tak pevně, že to Čech nakonec vzdal.
O letnicích se v táboře objevili známí z Vimperka a přinesli teplé jídlo, neboť v táboře nám dávali jen slabou černou kávu. Po letnicích byli vyhnanci na nákladních vozech dovezeni na nádraží a přeloženi do dobytčáků. Jeden český četník s nějakým pomocníkem se objevil v našem oddělení a vyskládal všechny bedny a truhly tak, že nemohly spadnout, k čemuž docházelo v ostatních vagónech. To bylo drobné gesto jednoho Čecha, rodiče jeho německé manželky byli vyhnáni společně s námi.
Na druhý den odjel vlak směrem na Furth im Wald. Na hranici prováděla německá strana odvšivování osazenstva vlaku. Potom jsme pokračovali do švábského města Göppingen. Na neděli svaté Trojice jsme tak mohli „oslavit“ posvícení ve sběrném táboře v jedné německé škole.
Některé vyhnance si odvezli příbuzní, kteří už v západním Německu bydleli, ale většina se musela o bydlení, práci atd. postarat sama, což v tehdejším zničeném Německu nebylo vždy jednoduché.
Na cestě do Bavorského lesa jsme si chtěli během několikahodinové zastávky v Ulmu prohlédnout místní chrám, ale málem jsme ho mezi samými troskami ani nenašli a pod jeho gotickou klenbou jsme mohli obdivovat i modré nebe.
Byli jsme velice rádi, že jsme se směli usadit v Bavorskou, kousek od našeho bývalého domova. V roce 1947 tam za námi přišli i muži z naší rodiny, kteří byli do té doby ve vězení.