Výjezdní doložka bylo v podstatě vlastní povolení k vycestování. Pokud chtěl někdo odjet do zahraničí, musel požádat o její udělení. Žádost musel doporučit zaměstnavatel, škola, vojenská správa nebo národní výbor. Zaměstnavatel vyžadoval splnění několika dalších náležitostí a osobní pohovor na kádrovém oddělení, než žádost doporučil. Rovněž škola podmiňovala doporučení pro vydání výjezdní doložky vyplněním podrobné žádosti, kde bylo nutné uvést cíl cesty, a kterou musel doporučit vedoucí učitel studijní skupiny, vedoucí učitel ročníku a předseda Socialistického svazu mládeže. K žádosti se přikládaly dvě fotografie, kolek v hodnotě 50 Kčs, cestovní pas, devizový příslib a výpis z rejstříku trestů. S žádostí se muselo jít osobně na oddělení pasů a víz Sboru národní bezpečnosti. Zpracovávání žádosti o výjezdní doložku trvalo asi jeden měsíc. Během této doby neměl žadatel cestovní pas, takže nemohl cestovat ani do socialistických zemí.
Podání žádosti o tzv. devizový příslib byla jediná možnost, jak získat oficiální cestou cizí měnu za československé koruny, ovšem pouze v omezeném množství. Žádost musel doporučit zaměstnavatel, škola nebo národní výbor. Žádost se opatřila kolkem a několik týdnů se čekalo na vyřízení. Devizový příslib byl udělován každý rok do konce března. Žádat o něj mohl každý, nespolehlivým osobám ale zpravidla nebyl přidělován. Bez devizového příslibu nebylo možné vycestovat.
