Vzpomínky pamětníků

Zdeněk Hromas - Cestování v časech socialismu

Bydlím dlouhá léta v Železném Brodě. Pro zapomnětlivé a mladší ročníky bych rád připomněl, co všechno bylo nezbytně zapotřebí do roku 1990 k tomu, abych mohl čas od času /děti a manželka bez nároku/ navštívit vlastní sestru legálně vystěhovanou a bydlící sto kilometrů západně od naších hranic v tehdejším západním Německu.

Kromě platného cestovního pasu, jehož vydání bylo spojeno s nepředstavitelnými obstrukcemi, jsem bezvýhradně potřeboval z ciziny notářsky ověřené pozvání k návštěvě, které nesmělo být starší než tuším tři měsíce, v němž se sestra zavazovala uhradit veškeré možné náklady spojené s mým pobytem. Dále platný výpis z rejstříků trestů.

Zároveň do hry vstoupila vojenská správa, která vydávala písemný souhlas, případně nesouhlas s návštěvou. Mnohokrát jsem tam absolvoval stupidní školení ohledně špiónů. Další nezbytnou nutností byla žádost směřovaná na zaměstnavatele a ROH, zda-li také oni s mojí soukromou návštěvou souhlasí. Většinou písemně souhlasili, nicméně to bylo podmíněno dalšími instrukcemi a pohovory.

Na základě notářsky ověřeného pozvání, platného výpisu z rejstříku trestů, písemného souhlasu vojenské správy, zaměstnavatele a ROH, jsem na Okresním oddělení pasů a víz mohl vyplnit rozsáhlou žádost o výjezdní doložku. Žádost jsem mnohokrát přepracovával, neboť co úředník to jiný pohled na detaily. Nikdy se nestalo, že by úředník do žádosti cokoliv doplnil nebo jsem jí mohl opravit v kanceláři.

Když byla žádost konečně přijata, nezbylo než čekat na vydání výjezdní doložky, kterou jsem si musel vyzvednout osobně. Několikrát se stalo, že nebyla prý jakousi administrativní chybou v termínu hotova, a celou anabázi jsem musel absolvovat znovu, neboť všechna ta povolení a potvrzení měla určitou dobu platnosti.

S platnou výjezdní doložkou pak už jen zbývalo zajít na banku, kde jsem vyplnil žádost o přidělení devíz. Potom jsem si mohl zakoupit cca 25 DM na celou dobu pobytu, na což jsem dostal písemné potvrzení banky o jejich řádném nabytí. Před každým odjezdem jsem pak už jen musel odevzdat vojenskou knížku na což jsem obdržel písemné potvrzení opatřené kulatým razítkem. Německé vízum do pasu přicházelo do týdne od podání žádosti. Zbývalo nakoupit kolky, vyplnit celní a devizové prohlášení a vyrazit.

Pro samotnou jednu cestu přes západní hranici jsem tedy tehdy bezpodmínečně potřeboval:

platný pas, 
platné vízum, 
platnou výjezdní doložku, 
platné potvrzení o odevzdání vojenské knížky, 
platné potvrzení banky o přidělení devíz, 
platné okolkované celní a devizové prohlášení, 
neskutečně silné nervy."

Zdroj: www.totalita.cz/vzp/vzp_0003.php (9.4.2010)

Některé ze zmiňovaných dokumentů najdete v rubrice Písemné prameny.

Jan M - Výslech uprchlíka v roce 1955

Jan M., Slovák narozený v roce 1910, naposledy bydlištěm v Chebu, uprchl do bavorského okresu Tirschenreuth v roce 1955. Bavorská pohraniční policie ho vyslýchala 16. června ve Waldsassenu. O důvodech, které vedly k jeho útěku, uvedl Jan M. toto:

"Zásadně odmítám současný režim v ČSR. Proto jsem se také až do dnešního dne bránil tomu, abych byl v nějaké politické organizaci. Hlavně v poslední době jsem kvůli tomu měl v podniku potíže, stále jsem byl vyzýván k tomu, abych se nechal organizovat. Situace byla taková, že bych buď ztratil svoje zaměstnání u státní dráhy nebo byl zatčen."

"Do Bavorska jsem chtěl utéct už v roce 1948. Myslel jsem si ale, že se komunistický režim přece nemůže příliš dlouho udržet, a tak jsem svůj útěk stále odkládal.

Ve středu 15.6.1955 jsem toho měl už definitivně po krk a rozhodl jsem se uprchnout do Bavorska ještě téhož dne. Ve službě jsem toho dne skončil v 6 hodin ráno. Od 8 do 11 jsem byl na podnikové schůzi. V 16 hodin jsem vyrazil z domova a šel podél železniční tratě až k zastávce Šlapany (Schloppenhof). Zde jsem se schoval do křoví a až do setmění jsem studoval mapy, které jsem si vzal s sebou. Když jsem šel nějakou dobu ve tmě, narazil jsem na drátěný plot. Bez přemýšlení jsem přehodil svůj mokrý kabát přes horní drát, který byl zakončen izolátory, a druhou rukou jsem se chytil ostnatého drátu. Když jsem sáhnul přes kabát, dostal jsem ránu, která mě lehce omráčila. Tu ránu jsem nedostal na prvním drátě, nýbrž na prostředním, takto jsem se opravil. První a třetí drát nebyly pod proudem. Když jsem zavadil o tzv. nástražný drát, spustil jsem poplach v podobě světlic. Protože jsem věděl, že už nejsem daleko od hranice, běžel jsem ze všech sil. Narazil jsem na řeku, kterou jsem částečně přebrodil a částečně přeplaval, prošel jsem pak lesem a vyšel u nějaké kapličky na asfaltovou silnic. Omylem jsem se ale vydal špatným směrem a šel opět k hranici, protože jsem myslel, že ta silnice vede do Schirdingu. Na železničním můstku v nějaké malé obci (Hundsbach) se mě pak ujali němečtí pohraničníci."

Bavorská pohraniční policie se Jana M. kromě toho vyptávala také na vojenské jednotky, vojenská zařízení, politické poměry a životní podmínky.

Zdroj: BayHStA, Präsidium der Bayerischen Grenzpolizei 1060

František Bísek - Vzpomínky českého příslušníka pohraniční policie

Bývalý příslušník pohraniční policie František Bísek vypráví o kontaktech s německými pohraničníky na česko-německé hranici v době studené války kolem roku 1974.

Videorozhovor (česky s německými titulky) a další informace o Františku Bískovi naleznete na stránkách Ústavu pro bavorské dějiny (Haus der bayerischen Geschichte).

Fritz Veits - pohraničí zátarasy na česko-bavorské hranici

Bývalý příslušník německé pohraniční policie Fritz Veits popisuje pohraniční zátarasy na česko-bavorské hranici v době studené války.

Videorozhovor (pouze německy) a další informace o Fritzu Veitsovi naleznete na stránkách Ústavu pro bavorské dějiny (Haus der bayerischen Geschichte).

Martin Dobeš - Život po útěku

Martin Dobeš (narozen 1962 v Praze), uprchl v roce 1981 z Československa do Bavorska a ve videorozhovoru vypráví, jaké byly jeho první kroky po útěku.

Videorozhovor (pouze německy) a další informace o Martinovi Dobešovi naleznete na stránkách Ústavu pro bavorské dějiny (Haus der bayerischen Geschichte).

Anna Šrotýřová

Anna Šrotýřová se narodila v roce 1920 na Šumavě. Její manžel pomáhal ilegálním přeběhlíkům a v roce 1948 musel nakonec sám útéct do Německa, aby se vyhnul zatčení. O půl roku později ho Anna Šrotýřová následovala spolu se svými dvěma dcerami.

Příběh Anny Šrotýřové a další informace o jejím životě (v češtině a angličtině) naleznete na stránkách databáze pamětníků „Paměť národa“. Pro přístup ke všem materiálům vám doporučujeme se zaregistrovat.

František Zahrádka

František Zahrádka se zapojil do boje s komunistickým režimem během studií v Českých Budějovicích, když kromě jiného pomohl jedenácti lidem při útěku přes hranici do Bavorska. V roce 1949 byl zatčen. Dva roky strávil v nejhorších vězeňských podmínkách a následně byl deset let vězněn v různých pracovních táborech.

Příběh Františka Zahrádky a další informace o jeho životě (v češtině a angličtině) naleznete na stránkách databáze pamětníků „Paměť národa“. Pro přístup ke všem materiálům vám doporučujeme se zaregistrovat.

Eduard Hones

Eduard Hones se narodil v roce 1937 do početné rodiny lesního dělníka německé národnosti v Horské Kvildě na Šumavě v bezprostřední blízkosti hranice. Kvilda byla zdejší německou enklávou, takže po skončení války odtud byli vystěhováni téměř všichni obyvatelé do Německo, pokud tam sami dříve neuprchli. Rodina Hones se ale rozhodla prozatím zůstat. Když se později chtěli vystěhovat, nebylo jim to umožněno, protože lesních dělníků byl nedostatek.

Příběh Eduarda Honese a další informace o jeho životě (v češtině a angličtině) naleznete na stránkách databáze pamětníků „Paměť národa“. Pro přístup ke všem materiálům vám doporučujeme se zaregistrovat.

František Wiendl

František Wiendl se po boku svého otce aktivně zapojil do odboje proti nacismu už během II. světové války. Po jejím skončení se oba stali členy odbojové skupiny bojující proti komunismu a kromě jiného převáděli uprchlíky do Německa. V roce 1949 byla skupina odhalena a František Wiendl byl odsouzen k 18 letům vězení.

Příběh Františka Wiendla a další informace o jeho životě (v češtině a angličtině) naleznete na stránkách databáze pamětníků „Paměť národa“. Pro přístup ke všem materiálům vám doporučujeme se zaregistrovat.

Eduard Steun

Eduard Steun se narodil v roce 1946 v severních Čechách. V roce 1949 se rodina odstěhovala do Zlaté Studny na Šumavě, kde Eduardův otec získal místo lesního dělníka. Bydleli tak přímo v pohraniční oblasti, přes kterou se snažili dostat pašeráci a uprchlíci do Bavorska. V blízkosti jejich vesnice se nacházelo vojenské stanoviště i sídlo pohraniční stráže. Rodina tak nedobrovolně získala vhled do situace v pohraničí a musela žít pod přísným dohledem.

Příběh Eduarda Steuna a další informace o jeho životě (v češtině a angličtině) naleznete na stránkách databáze pamětníků „Paměť národa“. Pro přístup ke všem materiálům vám doporučujeme se zaregistrovat.