Hmotné prameny

Prostice je dřevěná soudkovitá nádoba, která se v dobách existence Zlaté stezky používala na převoz zboží a zároveň jako měrná jednotka. Prostice se vyuýívali i pro transport soli. Vyráběli se přímo v oblasti východních Alp, kde se sůl těžila. Jako materiál na výrobu se používalo dřevo z jehličnanů, které bylo svázáno lískovými nebo vrbovými pruty. Prostice byly vysoké asi 50 cm a v nejširším místě mohly mít průměr až 60 cm. Jeden bednář mohl za týden zhotovit až 40 prostic. Vedle těchto velkých prostic, do kterých se vešlo až 70 kg drcené soli, se používaly i malé prostice, do kterých se vešla asi desetina.

Prostice plněné solí se pak přepravovali pomocí lodí, povozů nebo na koních. Pro obchod se solí na Zlaté stezce se využívali koně, na které bylo možné naložit dvě prostice. Kromě nich pak nesl kůň ještě malý pytel se solí, z kterého se mohly prostice doplnit. Celkem tak mohl kůň uvézt až 150 kg soli. Kůň s nákladem dvou prostic mohl za jeden den ujít 20 až 30km. Ne vždy se prostice využily vícekrát. Kupci je často používali jako palivové dřevo, jen někdy se naplnily novým zbožím, aby putovaly zpět po Zlaté stezce.

Na fotografii je vyšívaný znak z roku 1574/75, kterým se při pohřbech překrývala pohřební nosítka. Jsou na něm zachyceni tři lodníci, kteří na člunu převážejí tři prostice (dřevěné soudky na sůl) z pasovského Starého města do Ilzstadtu (dnes součást Pasova). Vyobrazení lze takto interpretovat na základě budov a soumarů (koně využívaní pro transport zboží) v pozadí.

Tento znak používali v Pasově členové cechu loďařů a výrobců soli. Motiv se zpravidla umísťoval na černé sukno, kterým se překrývala rakev zemřelého člena cechu.

Řemeslníci se sdružovali v ceších, které určovaly jejich sociální zabezpečení. Určovaly ceny daného řemesla a také pracovní dobu a platy. Zároveň tyto spolky plnily zaopatřovací funkci, takže se například staraly o pohřby svých členů a pomáhaly tak pozůstalým. 

Soumaři, kteří převáželi sůl pomocí nákladních koní a vykonávali i další povolání kolem solného obchodu, byli sdruženi v soumarském cechu. V roce 1538 bylo v celkem 33 obcích spadajících pod farnost Waldkirchen v tomto cechu 134 soumarů.

V této truhle z roku 1540 se shromžďovaly peníze na nákup soli nebo poplatky ze solného obchodu. Vlk na erbu vlevo dokazuje, že truhla patřila městu Pasov. Vpravo vyobrazené sudy jsou prostice používané při obchodu se solí. Obsah truhly chránily tři zámky.