Články z 23.8.1968
Místní i hosté se strachem pohlíželi přes hranici
Zvědavci oblehli nádraží v Železné Rudě – Zájezdy do Prahy byly zastaveny
Bayer. Eisenstein / Zwiesel – Středa, 21. srpna, 10 hodin dopoledne na hraničním nádraží v Bavorské Železné Rudě: Kolem postávají skupinky lidí, živě se diskutuje. Dalekohledy jsou namířeny směrem na československé území, které leží za nádražím. Tudy na české straně probíhá široký bezpečnostní pás se dvěma pozorovatelnami. Kdo nemá vlastní dalekohled, půjčuje si od souseda. Kamery bzučí, spouště fotoaparátů cvakají.
Každodenní obrázek? Ano, podle všeho se zdá, že se na situaci nic nezměnilo. Hraniční město Bayerisch Eisenstein, stejně jako hermeticky uzavřená hranice s modro-bílými hraničními sloupy jsou oblíbeným cílem výletníků z celé Spolkové republiky a ze zahraničí už od té doby, kdy po druhé světové válce začal vzkvétat cestovní ruch.
Tuto středu, první den po vpádu vojsk východních mocností do sousedního Československa, dorazilo na hranici mnoho místních a ještě více rekreantů pěšky i autem z jiného důvodu. V Nádražní ulici se jich seřadily celé kolony. Tam „na druhé straně“ v ČSSR se totiž odehrálo něco, z čeho běhá mráz po zádech, a lidé do té země teď chtějí nahlédnout. Najednou působí strážní věže, na kterých se pohybují české pohraniční hlídky, ještě hrozivěji než obvykle. A velkou bílou ceduli s nápisem „Stůj! Hranice!“ si teď lidé prohlížejí také jinak.
Lidé, vybaveni dalekohledy, důkladně zkoumají terén za hraničním pásmem a dřevěné pozorovatelny. Jsou vojáci tam nahoře Češi – nebo už příslušníci okupačních vojsk? Tak se ptali mnozí. Odpovědí na tuto otázku bylo jen krčení rameny. Kdo by ostatně uměl rozpoznat uniformu vojáka NDR od české uniformy? Byla to rána z děla, to co teď zaznělo nad zalesněnými horami? A tak tam stojí lidé ze svobodného Západu a dívají se. Mnozí z nich jsou sklíčeni, zneklidněni.
Stále znovu jsou němečtí pohraničníci zahrnováni otázkami. „Jak to tam na druhé straně vypadá?“ Ale ani oni nevědí o mnoho víc. Na jejich služebním provozu se ještě nic nezměnilo. Jenom na inspektorátu ve Zwieslu je o něco živěji než obvykle. Téměř bez přerušení vyzvání u vedoucího inspekce telefon. Redakce novin a zpravodajské agentury se chtějí informovat o situaci. Do devíti hodin dopoledne už vyřídil takových telefonátů na padesát. K tomuto okamžiku nezaznamenala inspekce žádný podnět, kvůli kterému by musela být učiněna zvláštní opatření, protože zatím nepřišly „shora“ žádné pokyny. Tato situace se nezměnila ani během včerejšího dne. „Klid jako obvykle“ zněl komentář.
Rozruch způsobily události v Československu u těch dopravců a cestovních kanceláří, které organizují většinou jedno- až dvoudenní zájezdy do Prahy doporučované sloganem „Zlaté město“. Tyto zájezdy musely být z programu ihned vyškrtnuty.
Na svoji návštěvu ČSSR hned tak nezapomenou turisté, kteří do Prahy na dvoudenní pobyt vyjeli v pondělí ráno (přes hraniční přejezd Furth im Wald) a ve středu se měli vrátit. Patřili k nim i čtyři rekreanti, kteří ve Zwieslu tráví dovolenou a kteří si nechtěli nechat ujít krátkou návštěvu sousední země. Včera večer dostal úřad pro cestovní ruch dálnopis z Prahy, ve kterém stojí, že tito turisté byli ubytováni v nějakém větším hotelu ve „zlatém městě“. Tam musí čekat, až je nějaký lodivod dostane z Prahy, která je ucpaná vojenskými a jinými vozidly, a pak dále k německé hranici. Kdy opět dorazí na německou půdu, nebylo ještě včera známo.
Neklid mezi obyvateli našeho pohraničí byl po oznámení událostí v Československu poměrně velký. Jak jsme se dověděli, ve Zwieslu podlehlo údajně několik převážně starších lidí panice. Obávali se nejhoršího, neboť železná opona je vzdálená pouze několik kilometrů.
Ještě nedávno se mluvilo o otevření hraničního přechodu Bayerisch Eisenstein. V této souvislosti se vzhledem ke změněné situaci v ČSSR objevují nové pohledy na věc. Potom co padl dříve zmiňovaný termín 1. července letošního roku, bylo naposledy oznámeno, že by k otevření hranice mohlo pravděpodobně dojít „nejdříve“ v květnu 1969.
Popisek k fotografii:
Doslova v obležení bylo hraniční nádraží Bayerisch Eisenstein, když se ve středu dopoledne mezi místními lidmi a turisty rozšíříla zpráva o událostech v Československu.
Vlajky v ČSSR staženy na půl žerdi
Protest československých celníků proti okupačním vojskům
Furth im Wald (upi) Na protest proti okupačním vojskům byly ve čtvrtek v Československu staženy modro-bílo-červené národní vlajky na půl žerdi.
Na hraničním přechodu Furth im Wald jsme zaznamenali, jak v 11 hodin český celník stahoval vlajku na půl žerdi. Zemský rada z Chamu, Max Fischer, a starosta města Furth im Wald se krátce na to vypravili k hraničnímu přechodu.
Zatímco velitel kontrolního stanoviště major Flok se k danému opatření nechtěl vyjadřovat, mluvčí československého celního úřadu prohlásil, že vlajka byla stažena na protest proti okupaci země.
Ve městě Furth im Wald ve středu probíhaly přípravy k přijetí uprchlíků. Podle úřadů se jedná pouze o preventivní opatření. Až do večera nedorazil do Bavorska zatím ani jediný uprchlík.
Ve Furthu bylo kromě jiného vytvořeno ve slavnostní hale na 3000 ubytovacích kapacit. Je možné, že uprchlíci dorazí během noci nebo v příštích dnech.
Na naší fotografii je hraniční přechod Waidhaus, na kterém čeští vojáci na protest proti ruské okupaci stáhli národní vlajku ČSSR na půl žerdi.
Posledním „poslem“ z ČSSR byl náklaďák
Zděšení a rozhořčení mezi lidmi – Školy připraveny na přijetí uprchlíků
Freyung. Ve středu se ve Freyungu mluvilo pouze o jednom: okupace ČSSR „spojeneckými“ vojsky Varšavské smlouvy. Práce v kancelářích a podnicích byla mnohokrát odložena. Lidé poslouchali zprávy vysílané v pravidelných intervalech zejména rakouským rozhlasem, který se osvědčil jako zvlášť dobře informovaný. Z událostí v ČSSR byli obyvatelé Freyungu zděšeni a rozhořčeni.
Mnoho lidí poslouchalo také zprávy, výzvy a prohlášení solidarity vysílané až do pozdního středečního odpoledne „svobodným českým rozhlasem“ přes vysílače v Plzni a v Českých Budějovicíh. Byla vysílána stále nová a nová prohlášení místních stranických organizací, českých komunistických mládežnických organizací a dalších spolků, které vyjadřovaly svou věrnost Dubčekovi, prezidentu Svobodovi a svobodnému socialismu. Mnoho lidí dávalo dohromady zbytky češtiny, o kterých si mysleli, že už je dávno zapomněli, aby mohli tomuto vysílání rozumět.
Už od časného rána pak k hranici přijížděly stále větší skupiny zvědavců a lidí, kterým na osudu ČSSR opravdu záleží. Na hraničním přejezdu ve Philippsreutu se znovu a znovu shromažďvaly skupinky lidí. Domnívali se, že zde třeba něco vysledují. Chtěli přívítat první uprchlíky a postarat se o ně.
Jejich touha po novinkách byla ale zklamána. Ve středu se žádné senzace nekonaly. V devět hodin se na motorce objevil zaměstnanec lesní správy doprovázen jedním českým vojákem. Bavorské pohraniční policii sdělil, že prozatím se na české straně nebude moci nakládat žádné dřevo. Dřevozpracující závod z okresu Wegscheid zde totiž jinak denně nakládá větší množství dřeva na vlastní nákladní vozy, které ho pak vozí do Bavorska.
Kolem desáté hodiny se objevili příslušníci Spolkové pohraniční policie, kteří převzali ochranu celé hranice s ČSSR. Všichni naslouchali, když byl kolem půl jedenácte z české strany slyšet zvuk motorů. Nikdo nevěřil svým očím, když se objevil obyčejný nákladní vůz, který se blížil k hraničnímu přechodu. Šlo o jeden z nákladů dřeva, které jsou už několik dní na cestě z východního Slovenska přímo do jednoho dřevozpracujícího podniku v Bavorském lese.
Lidé hovořící česky ihned obklopili řidiče a jeho spolujezdce a začali jim klást otázky. Jak je možné, že mohli přijet do Bavorska; viděli něco z vojenských manévrů; byli na hranici odbaveni bez problémů? Oba muži tvrdili, že během jejich noční jízdy neviděli žádné vojenské manévry. Pokud se někde nějací vojáci objevili, jednalo se o Čechy. Na hranici dorazili podle svých slov kolem osmé hodiny a asi o dvě a půl hodiny později mohli v cestě pokračovat. Ve středu odpoledne se pak vrátili zpět do Československa.
Mezitím přicházely od pohraniční policie pokyny k ochraně hranice a obyvatelstva. Zvědavci byli vyzváni, aby opustili území v bezprostřední blízkosti hranice. Příjezdová cesta od Philippsreutu je uzavřena, k hranici je možné se dostat pouze se zvláštním povolením pohraniční policie. Touto cestou chtěla policie předejít incidentům, ke kterým by mohlo dojít v případě, že by se na druhé straně hranice objevili vojáci. Po zbytek dne se ale na něco takového čekalo marně.
Na úseku cesty mezi Philippsreutem a hranicí mezitím pokračovaly přípravné práce na stavbu silnice. Během uplynulých dnů zde byly vykáceny stromy a vyměřena a vytyčena nová trasa. S prací se pokračovalo i navzdory událostem v ČSSR. Přesto bylo ze strany dělníků slyšet, že příprava stavby této silnice teď bude asi zbytečná. Měli tím na mysli, že snahy o brzké otevření hranice jsou kvůli těmto událostem zmařeny.
Zemský rada Josef Brandl nám řekl, že se další vývoj v současné době nedá vůbec odhadnout. Hluboce prý lituje událostí posledních hodin, neboť všude tam, kde je zničen kousek svobody, roste nebezpečí pro svobodu na západě. Podle jeho názoru se v Československu odehrává drama. Smutné důsledky se podle něj dají teď jen těžko odhadnout.
Podobný názor mělo i mnoho lidí, s kterými jsme hovořili. Často měli slzy v očích, když jsme se jich ptali na jejich názor na události v ČSSR. Jasně mluvili o tom, že se přitom nenechávají ovlivnit politickými spekulacemi. Bylo jim líto lidí, kterým byla dána trocha svobody a kterým se teď musel zhroutit svět.
Kromě těchto ryze lidských úvah bylo v okrese Wolfstein z nařízení zemského rady Josefa Brandla započato s přípravami pro případné přijetí uprchlíků. Ve Freyungu byla vyklizena zemědělská škola, která byla za tímto účelem dána předběžně k dispozici. Červený kříž je v pohotovosti, aby mohl podat pomocnou ruku, pokud by se to ukázalo jako nutné.
Samozřejmě došlo i na to, že lidé byli znepokojeni různými fámami. Objevila se tak například najednou zpráva, že ve středu dopoledne bylo u Finsterau na české straně vidět mnoho tanků. Tato zpráva se nezakládala na pravdě. Bylo zaznamenáno, že v blízkosti Philippsreutu byl kolem sedmé hodiny slyšet výbuch granátu. Ze dvou zbývajících hraničních přechodů v okrese Wolfstein u Finsterau a Haidmühle nebyly rovněž hlášeny žádné zvláštní události. Stejně jako u Philippsreutu byly i u Finsterau pozastaveny práce na nakládce dřeva připraveného k vývozu. Naproti tomu u Haidmühle se v nakládání pokračovalo a bylo zastaveno až okolo poledne.
Česká hraniční kontrola: Jako kdyby se nic nestalo
Manželský pár z Deggendorfu se ve středu vrátil v pořádku z Mariánských Lázní – Hlídky na stážních věžích mávají
(fi) Na bavorsko-československé hranici panuje stále klid. Tak zněla zpráva z včerejšího poledne z oddělení pohraniční policie v Deggendorfu. Nebyl zde zatím spatřen ani jeden sovětskoruský vojenský vůz; hranici střežily československé pohraniční jednotky. Ředitel deggendorfského podniku OBAG Anton Neißner a jeho manželka, o kterých jsme se zmiňovali v naší včerejší zprávě, se ještě ve středu vrátili domů. Vůbec nic se jim nestalo. Cestovní kancelář předběžně pozastavila všechny zájezdy do ČSSR. Turisté cestující do Jugoslávie se prý nemusí ničeho obávat.
Oddělení pohraniční policie v Deggendorfu, které má za úkol chránit poměrně dlouhý úsek bavorsko-československé hranice, se stále nachází ve stavu pohotovosti. Jak už jsme informovali, byly zesíleny hlídky. Zastupující velitel major Wilhelm Launspach nám sdělil, že na druhé straně hranice vykonávají pohraniční službu stále československé jednotky. Příslušníci spolkové pohraniční stráže prý neviděli ještě ani jedno sovětskoruské vojenské vozidlo. Podle jejich slov jim Češi mávali ze strážních věží a přátelsky na ně pokřikovali.
Ředitel deggendorfského podniku OBAG Anton Neißner, který se od soboty zdržoval se svou manželkou na lázeňském pobytu v Mariánských Lázních, se ve středu vrátil se svým autem domů přes Furth im Wald. Inženýr Neißner vyprávěl, že se o vpádu vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR dověděl ve středu v sedm hodin z Bavorského rozhlasu, který má v Mariánských Lázních dobrý signál. Ve zprávách prý říkali, že hranice jsou hermeticky uzavřené, z čehož se několik turistů značně vyděsilo. Sám Neißner byl zpočátku nerozhodný. Svůj lázeňský pobyt naplánovaný na 21 dní nechtěl přerušit a radil se s ostatními turisty, z nichž většina ještě vyčkávala. „Někteří odjeli úprkem, jiní zachovali chladnou hlavu a v lázních směli pobývat tak jako předtím“, vyprávěl včera tento obyvatel Deggendorfu.
S napětím čekal manželský pár z Deggendorfu také na zprávy v osm a devět hodin. Podle Neißnerových slov se v Mariánských Lázních začaly shromažďovat skupinky rozrušených lidí, kteří diskutovali o událostech; bylo vidět muže s tranzistory a plačící ženy. Před obchody s potravinami se začaly rychle tvořit fronty; na jediné čerpací stanici v Mariánských Lázních čekali místní i zahraniční řidiči na pohonné hmoty. Na druhou stranu bylo vidět i československé vojáky, kteří se jen tak procházeli po ulici; rovněž úřady fungovaly ještě zjevně bez problémů. Když pak Neißner v rozhlasovém interview se zemským radou Dr. Fischerem (Cham) slyšel, že turisté mohou stále bez překážek jezdit v obou směrech přes hranici ve Furthu, přecejen se rozhodli jet domů, i když s těžkým srdcem kvůli přerušené lázeňské kůře. Manželé neměli žádnou možnost, jak dát z druhé strany zprávu domů svým příbuzným.
Na výpadovce směrem na Planou potkali navrátilci obrněný průzkumný vůz na čtyřech kolech s vojáky z „NDR“; na cestě do Furthu přes Haid (česky Bor) později několikrát viděli při okraji silnice nebo na důležitých křižovatkách sovětskoruské tanky, dělostřelectvo a cisterny. Kolem druhé hodiny dorazili manželé do města Furth im Wald, kde před nimi na odbavení čekal jeden jediný vůz. Kontrola na české straně probíhala podle Neißnerových ledabyle a zdvořile, jako kdyby se nic nestalo. Dokonce mohli vyměnit přebytečné koruny za marky. Akorát jim bylo naúčtováno obvyklých 12 DM za den a osobu od jejich příjezdu v sobotu.
V cestovní kanceláři nebyly od předvčerejška podány žádné žádosti o vízum. Žádosti a pasy, které jsou zde připraveny k odeslání, zatím odeslány nebyly, protože přišla zpráva, že vojenská mise v Berlíně pozastavila svoji činnost. V Berlíně ovšem leží pěkná řádka pasů a žádostí od zákazníků cestovní kanceláře, které teď zřejmě přijdou nezpracované zpět. Nasmlouvané pobyty v českých lázních (měly začít od 1. září) byly zrušeny. Konat se nebude ani plánovaný autobusový zájezd do v současnosti obležené Prahy.
Ludmila Löfflmannová, pracovnice úřadu zemské rady, včera přivezla domů z ČSSR díky pomoci jednoho kolegy svoji matku Agnes Löfflmannovou. Agnes Löffelmannová pobývala v Javoří na Šumavě. Její dcera odjela do Československa ještě ve středu přes Freistadt (Rakousko) a v pořádku se vrátila do Bavorska včera přes Furth im Wald. Přes soukromé kontaky jsme se dověděli, že od úterka se na Šumavě zdržuje učitelský manželský pár z Deggendorfu. Do včerejší redakční uzávěrky se manželé domů ještě nevrátili. Z asi 5000 západních Němců, kteří se při začátku okupace zdržovali v ČSSR, se přibližně 1000 vrátilo ve středu zpátky do Spolkové republiky.
S červeným autíčkem vyzráli na tanky
Dva Češi unikli z uzavřené Prahy a ve Wegscheidu požádali o azyl
Wegscheid (vs). Jak už jsme informovali v jiné části tohoto vydání, dorazili v noci na čtvrtek do Wegscheidu první dva uprchlíci z ČSSR. Zdenko Burdych, 32letý učitel autoškoly při jednom státním úřadu, a jeho přibližně stejně stará manželka, jejíž jméno nebylo zveřejněno, protože má v Praze příbuzné, za sebou mají dobrodružný útěk. Jako přesvědčený demokrat, který společně s přáteli bojoval za demokratické Československo, se musel Burdych od Sovětů obávat nejhoršího. Ráno po jejich příjezdu jsme se bavili s oběma uprchlíky. Burdych vyprávěl o svých zážitcích v angličtině, protože němčinu ještě dostatečně neovládá.
„Nejsem komunista, ale společně s přáteli jsem podporoval kurz nastoupený předsedou strany Dubčekem, protože jsme doufali, že je to první krok k demokratizaci naší vlasti,“ řekl inženýr Burdych. Představoval si ji jako zavedení normálních politických poměrů – „asi tak, jak je u vás zastupuje SPD“. Jak Burdych řekl, byl známý v politických kruzích, a proto se musel od zásahu konzervativních komunistů obávat nejhoršího.
Inženýr Burdych veřejně odsuzuje vedení státu a strany v ČSSR. Vytýká jim, že obyvatelstvo dostatečně neinformovali. „Nikdo z nás si neuměl představit, že by se Sověti odvážili přepadnout a podrobit si naši malou republiku!“ prohlásil rozčileně. Lidé podle něj nechápali, co se skutečně odehrávalo na konferencích. Národ prý byl zcela překvapen, když se ve středu za svítání probudil zaskočen cizími vojsky.
Burdych vyprávěl o svých zážitcích: „V pět hodin mě varoval kamarád, hned jsem vstal, nasedl do svého malého Fiatu a jel do centra. Nemohl jsem ale koupit benzín, jak jsem měl v plánu, protože všechny benzínové pumpy byly obsazeny sovětskými vojáky. V centru jsem viděl tanky, nákladní auta a vojáky. Rozdělili město na sektory a obsadili všechna důležitá místa. Lidé se valili do ulic a zkoušeli mluvit s vojáky. Říkali jim, že nejsme nepřátelé ruského národa. Rozhodně chci zdůraznit, že vojska do ČSSR nikdo nepozval. To veřejně prohlásil i prezident Svoboda.“
Burdych neslyšel střelbu, ale viděl něco jiného, co ho rozčílilo. Sovětští vojáci vyšli z Národní banky a něco odnášeli. „To už pak přece nejsou žádní spojenečtí vojáci, to jsou zloději!“, řekl naštvaně. Uprchlík dále vyprávěl, jak vyzvedl svou přítelkyni a řekl jí, že musí pryč. Kolem dokola stály tanky v bojových pozicích a ona ihned pochopila, že není čas váhat. Popadli všechno, co našli, a nacpali to do auta. Kamarádi přinesli potraviny .... kamarád zapomněl v rozčilení dát do fotoaparátu film a tak jsme i my přišli o cenný obrazový materiál. Inženýr Burdych nám totiž chtěl film přenechat, ale když jsme ho chtěli vyvolat – žádný tam nebyl.
Když chtěl Burdych vyjet z Prahy, zjistil, že všechny výjezdy jsou uzavřeny. Jako učitel autoškoly ale věděl o vedlejších cestách, a tak se dostal z města. Uprchlíci jeli nejdříve do Tábora, který ještě nebyl obsazen. Tady ještě dostali benzín a varovali lidi, co je čeká. „Mysleli jsme, že hranice do Západního Německa byla určitě uzavřena,“ řekl Burdych, „tak jsme to zkusili do Rakouska.“ Když se malý červený Fiat blížil k Českým Budějovicím, dostal se za kolonu sovětských obrněných a nákladních vozidel. Tanky jezdily stále ze strany na stranu a bránily jim tak v předjetí. Burdych proto odbočil na vedlejší cestu, kodrcal se přes strašlivé polní cesty, až nechal vojenskou kolonu za zády. Také v Budějovicích varoval, také tam neviděl žádné české vojáky. V Kaplici natankoval a jelo se dál k hranici.
V tomto momentě našeho rozhovoru v rádiu oznamovali zprávu, že Rumunsko mobilizovalo svoji armádu. Burdych s rozčilením zakřičel: „Ti alespoň něco dělají, u nás se neudělalo vůbec nic, ztratili jsme dva dny.“ Na český hraniční přechod Dolní Dvořiště naproti Freistadtu dorazili Burdych a jeho přítelkyně jako jediní. Měli platné pasy s rakouskými vízy, protože už několikrát byli ve Spolkové republice, „ale vždy jako turisté!“ řekla jeho přítelkyně smutně. Bez dalších průtahů se dostali přes hraniční závoru, svým krajanům od pohraniční stráže Burdych řekl, že za ním přijedou ruské tanky. „Na celnici tam bylo hodně Němců z NDR“, vyprávěl Čech, „tlačili se na pohraničníky a snažně je prosili, aby je pustili do Rakouska. Měli velký strach před Sověty. Naši pohraničníci je ale nepustili.“
Asi ve 13 hodin překročili oba uprchlíci hranici do svobody a nechali za sebou, jak řekl Burdych, „svou vlast jako koncentrační tábor“. Přes Rakousko se pak oba bezdomovci vydali směrem do Spolkové republiky. Rakušané se k nim chovali přátelsky a s podporou. Také v Hingingu mluvili ještě jednou s Rakušany, kteří jim nekladli žádné překážky v cestě do Německa.
Ve středu pozdě v noci vstoupili na německou půdu a přihlásili se na Bavorské pohraniční policii. Ta se těmto k smrti unaveným lidem nejdříve postarala o postele a klid. Když pak ve čtvrtek byly vyřízeny všechny formality, byli propuštěni do tábora pro uprchlíky v Norimberku.
Co tady teď Zdenko Burdych bude dělat? V Norimberku má přítele, který mu, jak doufá, pomůže najít práci. Prozatím neví ještě o žádných krajanech, kteří by jako on odešli do Spolkové republiky. Chce je ale vyhledat a poradit se s nimi, jak by mohli své vlasti pomoci. „Napište to, prosím, a řekněte všem lidem, co se děje v Československu, ať to všichni vědí!“ volal za námi Zdenko Burdych, když se loučil na svou cestu do neznáma.
Schirding už je otevřen pouze pro Čechy
Na německo-československé hranici panoval klid – Ruské jednotky se držely stranou
Mnichov (dpa/upi). Podle sdělení bavorského ministerstva vnitra mohou od čtvrtka cestovat do Československa přes hraniční přechod Schirding v Horních Francích (Oberfranken) pouze státní příslušníci ČSSR. Příslušníkům ostatních států východního bloku, cizincům ze západu a obyvatelům Spolkové republiky je zde vstup odepřen.
Přes Schirding je naopak možné vycestovat. Od středy od 18:00 až do 6:00 ve čtvrtek ráno tak podle sdělení ministerstva přijelo do Bavorska přes Schirding nákladním vlakem 6 emigrantů a jeden cizenec ze západu. Po silnici přijelo do Bavorska 191 Němců a 61 cizinců.
Na hraničních přechodech ve Furth im Waldu a Waidhausu je podle sdělení bavorského ministerstva vnitra povolena doprava s platnými doklady v obou směrech, přestože se tu objevuje jen málo cestujících.
Sověti se na bavorsko-české hranici drží stranou. Podle vyjádření mluvčího bavorského ministerstva vnitra stojí sovětští vojáci na hranici pouze v Schirdingu, kde dohlížejí na odbavování pohraničními orgány ČSSR. Asi 20 metrů za nimi stojí sovětská obrněná průzkumná vozidla.
Turisté vracející se ve čtvrtek z Československa s sebou přivezli první zprávy, ze kterých je patrná tragičnost celé situace, ve které se československý národ ocitl v důsledku nejnovějších událostí. „Velmi mnoho žen a mužů pláče“, řekla jedna dánská turistka z Kodaně, která do Spolkové republiky přijela přes hraniční přechod Waidhaus.
Ona a její manžel viděli, jak malí kluci házeli kameny na sovětské tanky, které přijeli do města Kladno jižně od Prahy. Sověti na to prý ale nereagovali. Českoslovenští občané diskutovali s posádkami tanků a vysvětlovali jim, že chtějí být Čechy a ne Rusy. „Pomohli jste nám v roce 1945, proč nás teď terorizujete? Vraťte se domů, jste o dvacet let za námi pozadu.“
Jeden německý turista, vracející se zpět, vyprávěl, že lidé zapálili několik sovětských tanků a pět z nich zničili. „Rusové zastřelili 10 nebo 15 lidí, mezi nimi i někoho, kdo se je pokusil vyfotografovat.“ Kromě toho prý slyšel, že při vjezdu sovětských tanků do Prahy byl ve svém autě zabit jeden Ital.
Jednotky americké armády trvale rozmístěné v Bavorsku zřídily na německé straně hranice ve středu večer pozorovací posty. Podle sdělení hlavního stanu 7. americké armády v Heidelbergu nebyla kvůli událostem v ČSSR vyhlášena pohotovost. Americká vojska ve Spolkové republice jsou prý stále ve stavu pohotovosti tak jako tak a sledují eventuální trasy invaze na železné oponě.
Podle sdělení spolkového ministerstva vnitra je situace na německo-československé hranici klidná. Zatím nebylo hlášeno žádné narušení hranice.
Podle stavu ze čtvrtka v 8 hodin jsou kontroly na hraničních přechodech prováděny stále československými příslušníky. Jak ale sdělilo ministerstvo, existují ověřené zprávy o tom, že českoslovenští pohraničníci jsou pod dohledem ruské armády. Podle nepotvrzených zpráv se jednotky sovětské armády objevily v oblasti Cheb – Schirding.
V noci na čtvrtek dorazil podle úředního sdělení na nádraží v Schirdingu nákladní vlak z ČSSR.
Podle jedné zprávy z Chamu chtěly jednotky ruských okupantů okolo půlnoci převzít celou hraniční kontolu a nahradit tak české pohraniční jednotky. Tato zpráva se zatím ale nepotvrdila. V oblasti spadající pod komisariát pohraniční policie v Pasově nebylo pozorováno, že by české pohraniční orgány byly nahrazeny ruskými vojsky nebo vojsky jiných států východního bloku.
Na různých úsecích hranice bylo předběžně pouze zjištěno, že na druhé straně hranice se kolem strážních věží vyskytovali vojáci v různých uniformách. Ukázalo se však, že šlo o české uniformy.
Noc na čtvrtek proběhla v úseku spadajícím pod komisariát pohraniční policie v Pasově klidně. Nebyly hlášeny žádné zvláštní události. Český nákladní automobil, který ještě ve středu dopoledne přivezl přes hranici náklad dřeva ze Slovenska pro jeden závod v okrese Grafenau, se ve středu odpoledne vrátil opět přes Philippsreut zpět do vlasti. Kromě dvou uprchlíků, kteří se, jak již bylo zmíněno v jiné části tohoto vydání, přihlásili ve středu večer na německé hranici u Wegscheidu, nebyly v této oblasti hranice zjištěny další osoby, které uprchly z ČSSR.
Oba uprchlíci z Prahy opustili hlavní město ve svém automobilu ve středu v 10 hodin. Hranici překročili v Rakousku a pak pokračovali dále do Německa. Po předběžném ubytování ve Wegscheidu budou pravděpodobně předáni do Zirndorfu. Pohraniční okresy ve spolupráci s Červeným křížem začaly provádět preventivní přípravy k přijetí uprchlíků.
Ve čtvrtek odpoledne byl do akce na hraničním přechodu ve Waidhausu v Horním Falcku (Oberpfalz) nasazen dokonce jeden tříhvězdičkový generál, a to když ve velké americké koloně překračovala hranici Shirley Temple, která byla jako dítě hvězdou stříbrného plátna. Prezidentka Světového svazu dětí přicestovala do Československa v pondělí, aby v Praze přijala do svazu českou organizaci. Americký konvoj, jehož součástí byl personál velvyslanectví a turisté, byl na fotbalovém hřišti ve Waidhausu očekáván vojenskou policií, třemi vrtulníky, polní kuchyní, sanitními vozy a velkým počtem vozů pro přepravu mužstva. Na českém kontolním stanovišti v Rozvadově se za konvojem vytvořila kolona asi pětiset aut.
Share this page
